O ženě, co nežene – Bára na kolobce 41. díl
O čem by měla být jízda na koloběžce?
Sedím na betonu a funím. Třicet ve stínu, chce se mi zvracet. A co je hlavní: dobrý pocit nepřichází. Nemůžu si vzpomenout, proč jsem tady, proč jsem se přihlásila. Trexx leží vedle mě, jako by taky odfukoval. Aspoň že jsme v tom spolu, brácho. To byl můj (zatím) poslední závod. O pár dní později letím krajinou. Každý odraz mě baví, každý mi dělá radost. Možná jedu rychleji než na závodě, možná ne, a víte co? Je mi to jedno. Nemusí být každý z nás závoďák. A o tom je dnešní článek. 
Moje závodnické poprvé. Koloběžka Cup.[/caption] Nic profi, normální hobbíkovský závod, ale moje sebevědomí koloběžkářky vyletělo do oblak. Z holky, která se na základce nevydrápala na hrazdu a na gymplu málem odpadla u patnáctistovky, byla najednou závodnice s medailí na krku. A nechtěla si dát pokoj. [caption id='attachment_20575' align='aligncenter' width='633']
První medaile! Nadchla mě, jako kdyby šlo o zlato z olympiády.[/caption] 
Svou koloběžku miluju. Ale chci si jezdit po svém.[/caption] Koloběžka je o radosti z pohybu. Někomu dělá radost překonávání sebe i ostatních na závodu. Někdo rád překonává jen sebe. A někdo se prostě rád kochá. To všechno je koloběh – a proto je boží. Protože si každý můžeme vybrat, jaký koloběžkář jsme. Já jsem třeba pololemra samotář. Ráda jezdím sama. Ráda jezdím naplno. Ale vím, že natrénovanějším kolobkářům nestačím. No a? [caption id='attachment_20578' align='aligncenter' width='633']
...jo a tlačit koloběžku, když mi to nejede, to taky není ostuda. :)[/caption] Nežeňte se jen proto, že to dělají ostatní. Neporovnávejte se s tím, kolik kdo ujel (a za kolik). Nezprotivte si koloběžku tím, že se budete nutit do výkonu, když vám to zrovna nedělá dobře. Koloběžka je tu pro sporťáky, závodnice, tatínky, babičky, děti, ploužily i blesky. A proto je to nejlepší sport na světě. Schválně, napište mi do komentářů, proč máte koloběh rádi vy. A trhněte si! PS: Víte, že je ze mě youtuberka? Mrkněte na moje koloběžkářská videa, poslední je možná trochu cringe, ale stojí za zhlédnutí. :)
Jak jsem se splašila
Pamětníci, kteří četli mé první články, si možná vybaví, že jsem začínala na malé a těžké koloběžce Yedoo Four. První kilometry byly vydřené, od kapitulace mě odrazovalo jen to, že jsem do koloběžky investovala těžce vydělané studentské peníze. Když jsem pak přesedlala na velkou koloběžku, měla jsem pocit, že dokážu cokoliv. Najednou jsem jezdila jako blesk, předjížděla cyklisty, řítila se z kopců a dupala do kopců. Brzy jsem se přihlásila i na první závod. A získala první medaili. [caption id='attachment_20570' align='aligncenter' width='633'] Moje závodnické poprvé. Koloběžka Cup.[/caption] Nic profi, normální hobbíkovský závod, ale moje sebevědomí koloběžkářky vyletělo do oblak. Z holky, která se na základce nevydrápala na hrazdu a na gymplu málem odpadla u patnáctistovky, byla najednou závodnice s medailí na krku. A nechtěla si dát pokoj. [caption id='attachment_20575' align='aligncenter' width='633']
První medaile! Nadchla mě, jako kdyby šlo o zlato z olympiády.[/caption] Jak jsem se odplašila
Když jsem někam jela, jela jsem jako o závod. A skutečné závody mě přitahovaly. Musela jsem jet rychleji než posledně, rychleji než tamten cyklista. Ne že bych byla nějaký blesk. Ale stejně jsem se hnala. Když to nešlo, když mě to nebavilo, stejně jsem se snažila. Až jsem se přihlásila na ten jeden závod. Ten který popisuju v úvodu. Odjela jsem ho – a pak mi docvaklo: Dává mi tohle vůbec smysl? Nedává. Baví mě závodit? Nebaví. Baví mě koloběžit? Baví! Tak proč se pořád tak honím? Rozhodla jsem se přehodnotit svůj přístup ke koloběžce. Když se mi nechce, nejedu. Když se mi chce jenom trochu, jedu pomalu. Když se mi chce hodně, letím. Ale zahodila jsem tachometr, protože mi nic nedával. Přestala jsem se honit s ostatními. Jezdím pro radost.A komu to tlačíš?
No jasně, proč to píšu? Ne snad proto, abych zatracovala závody. Závody jsou super věc a závoďáci mají můj obdiv. Ne proto, abych vás nutila zahodit tachometr. Spíš abych vám ukázala, že i takhle to jde. Nejste o nic míň koloběžkáři, když se ploužíte vycházkovou rychlostí. Nejste o nic míň koloběžkáři, když nemáte koloběžku za desítku a za dalších deset doplňky. Nejste o nic míň koloběžkáři, když třeba máte vy nebo vaše koloběžka nějaké kilo navíc nebo když jste ještě nedali to pověstné „první kilo“. [caption id='attachment_20577' align='aligncenter' width='633']
Svou koloběžku miluju. Ale chci si jezdit po svém.[/caption] Koloběžka je o radosti z pohybu. Někomu dělá radost překonávání sebe i ostatních na závodu. Někdo rád překonává jen sebe. A někdo se prostě rád kochá. To všechno je koloběh – a proto je boží. Protože si každý můžeme vybrat, jaký koloběžkář jsme. Já jsem třeba pololemra samotář. Ráda jezdím sama. Ráda jezdím naplno. Ale vím, že natrénovanějším kolobkářům nestačím. No a? [caption id='attachment_20578' align='aligncenter' width='633']
...jo a tlačit koloběžku, když mi to nejede, to taky není ostuda. :)[/caption] Nežeňte se jen proto, že to dělají ostatní. Neporovnávejte se s tím, kolik kdo ujel (a za kolik). Nezprotivte si koloběžku tím, že se budete nutit do výkonu, když vám to zrovna nedělá dobře. Koloběžka je tu pro sporťáky, závodnice, tatínky, babičky, děti, ploužily i blesky. A proto je to nejlepší sport na světě. Schválně, napište mi do komentářů, proč máte koloběh rádi vy. A trhněte si! PS: Víte, že je ze mě youtuberka? Mrkněte na moje koloběžkářská videa, poslední je možná trochu cringe, ale stojí za zhlédnutí. :) Kam dál?
Starší články
Všechna práva vyhrazena, © 2002–2025 Sportega s.r.o.
